Rok ohnivého koně: konec diet - začátek práce s podvědomím, tělem a nervovým systémem

 Hadí rok se pomalu svléká z kůže a chystá se odplazit, abychom mohli naskočit do sedla ohnivého koně. Jaký ten rok 2026 bude z hlediska hubnutí a zdraví, co nás čeká a jak to využít pro vlastní účely?

O roku ohnivého koně se říká, že bude rychlý, bude nás tlačit do změn, do výkonu, zrychlovat a cválat často neudržitelným tempem. Což nám může v našich hubnoucích cílech buď napomoci nebo naopak pěkně uškodit. Jak to udělat, aby nás koňská rychlost a síla nepřeválcovala? A jak už v tomto roce zhubnout natrvalo? Zaměřit se především na mikrozměny, laskavost k sobě a k tělu a svoji vlastní individualitu než následování pravidel, režimů a jídelníčků. Pojďme si to detailněji rozebrat na aktuálních trendech v hubnutí.

Proč se letos mění pravidla hry?

Pojďme si to říct na rovinu, spoustu žen a možná i Ty, je otrávená z neustálých diet a pokusů zhubnout, vyzkoušely všechno možné i nemožné a stejně se motají v začarovaném "jojo kruhu". V posledních letech se dostaly do hry i efektivní léky na hubnutí na bázi GLP-1 antagonistů a internetové diskuze se plní uživatelskými zkušenostmi i těmi z doslechu. O jednoduchém zhubnutí, o negativních vedlejších účincích i o opětovném nabírání.

Kde je pravda? Opravdu už nemusíme řešit stravu a pohyb a prostě si jen občas píchnout svoji dávku a je vyřešeno? Nebo je to nebezpečný hazard se zdravím? Ukazuje se, že pravda je opět někde uprostřed: tyto léky mohou být pro některé skvělá berlička, která pomůže na začátku s motivací, ztlumí “food noise” a pomůže nastartovat. Pro jiné se nehodí vůbec. Úspěšné dlouhodobě (i po vysazení) mohou být tyto léky jen za předpokladu, že jejich užívání bude doprovázeno i úpravami životního stylu. Pokud je tedy nechceme užívat celoživotně. Pokud na to totiž nejdeme chytře (a ideálně v kombinaci s výživovou edukací) a spolu s medikací nezačneme měnit i své zvyky a především svůj vztah k jídlu, po vysazení se spouští ještě horší jojo-efekt, protože jsme možná zanedbaly příjem důležitých nutričních látek a tělo se spolu s tukem zbavilo i většího množství svalové hmoty než u běžné diety. Opět se tedy potvrzuje, že v hubnutí prostě zkratky a rychlořešení nefungují. A že potřebujeme řešit, co řešíme jídlem než jen jídlo a hubnutí izolovaně.

Konec éry vůle, zákazů a sebetrestání

 Často od žen slýchám, že nemají pevnou vůli, že jim nejde zhubnout, protože nevydrží dodržovat jídelníček, počítat kalorie, nejíst sladkosti. Jenže proč pevná vůle v oblasti jídla tak často selhává a v jiných oblastech, které též vyžadují pevnou vůli, ženy excelují? Dostudovávají školy, mají úspěšné kariéry, starají se o rodiny, to vše vyžaduje pevnou vůli, proč na hubnutí a jídlo nefunguje?

Pokud mám jídlo jako základní životní potřebu a používám ho výhradně k regulaci fyzického hladu, nebudu mít problém s vůlí změnit jídelníček, pokud mi například chyběly vědomosti o výživě, které mi perfektní jídelníček dodal. Jenže pokud mi jídlo pomáhá: regulovat emoce a nervový systém, mám na něj namotáno spoustu podvědomých vzorců a programů, případně i moje nadbytečná váha plní jiné účely (třeba mě chrání nebo zneviditelňuje), je mi pevná vůle tak trochu k prdu. Mozek se v tu chvíli nerozhoduje z neokortexu, kde je centrum vůle, myšlení a analytiky, ale z centra emocí. Takže mám sice perfektní jídelníček od nutriční terapeutky, jsem s ním v pohodě, odsouhlaseno, ale přijde krize a já vyluxuju lednici, slupnu na posezení dětem zásoby sladkostí nebo vdechnu balíček chipsů. Abych se uklidnila, odměnila se nebo se aspoň na chvíli cítila líp. Pevná vůle? Odkládá se na zítra nebo na pondělí, teď už je to stejně jedno!

Chci Tě jen ujistit, že nejsi rozbitá, není nic s Tvojí vůlí ani mozkem a Tvoje chování je naprosto pochopitelné. Co ale prostě nemůže fungovat je snaha řešit emoční hlad a regulaci nervového systému pevnou vůlí, zákazy a sebetrýzněním. NEFUNGUJE. Co ale funguje perfektně, dlouhodobě a natrvalo, je začít se obracet zpět sama k sobě, ke svému tělu, k tomu, co vyhovuje Tobě. A pomalu začít rozplétat ten zašmodrchanec emočního hladu a dysregulované nervové soustavy a hledat nové způsoby, jak regulovat emoce, hormony a nervy jinek než jídlem.
 

Stejně tak odzvonilo i počítání kalorií a minut v gymu

Spolu s pevnou vůlí souvisí i nadměrná snaha kontrolovat a počítat jídlo. Je skvělé mít představu, kolik kcal zhruba obsahuje které jídlo, abych nesnědla na posezení půl kila ořechů, protože jsou zdravé, ale dlouhodobě počítání a snaha kontrolovat každé sousto nenese kýžené benefity, ale spíš psychické problémy, zbytečné fixování se na zelená kolečka a paniku z červených. K tomu, abych hubla, samozřejmě v kalorickém deficitu být musím, o tom není potřeba debatovat. Ale o tom, jestli v něm opravdu budu, rozhoduje kromě vypočítaného (a často zkresleného) příjmu a výdeje ještě celá řada proměnných včetně hormonů a střevního mikrobiomu, které mohou zařídit větší výtěžnost stravy, větší chutě, nižší “necvičební” aktivitu, atd. Počítání mimo základní edukaci tedy nedává moc smysl a z dlouhodobého hlediska je vhodnější se zaměřit na návrat k přirozeným signálům těla a jídlu jako zdroji energie. Jídlo nemusí být samozřejmě “jen” základní životní potřeba, je žádoucí, aby mi chutnalo a dělalo mi radost, zároveň by ale nemělo být mojí jedinou radostí a ta radost by měla zůstávat i poté, co dojím.

O tom, jak může být vztah k jídlu a k tělu křehký, svědčí poruchy příjmu potravy - jak jednoduše se z nevinného počítání kalorií a kontroly porcí stane smrtelná psychická choroba. Ale právě mezi PPP a ideálním stravováním je ještě tisíce odstínů šedi, kde se nachází většina z nás. Pokud Tě Tvůj vztah k jídlu trápí, má smysl to řešit, i když máš možná pocit, že na tom ještě nejsi tak špatně a že jsou na tom lidi hůř. 

Jedinečnost nad univerzálností

Ve výživě a hubnutí platí víc než kdekoliv jinde, že je potřeba se zaměřovat na to, co funguje mě a co funguje mě PRÁVĚ TEĎ, než sledovat, jak zhubla sousedka, influencerka nebo jak jsem hubla já sama před dětmi. Do hry totiž vstupuje nejen naše tělesná kompozice, potřeby těla, hormony, nervová soustava, střevní mikrobiom a další proměnné, ale i naše přesvědčení o jídle, těle a vlastní hodnotě, tedy taková propletená směsice tělesných, mentálních i duševních faktorů. A není možné celý tento komplex a jeho řešení redukovat na perfektní univerzální jídelníček nebo systém. Ale začít rozplétat ty svoje nitky!

Zkus si položit tyto otázky: Co mě ve výživě nejvíc trápí? Kdy mě nejvíc přepadají chutě? Co si o jídle a sama sobě myslím? Doporučuji si vést jednoduchý Food & Mood Journal (psaný rukou nebo do poznámek v mobilu), kam si budeš zapisovat svoje jídlo, ale hlavně okolnosti, za kterých jíš to které jídlo.

Další oblast, na kterou se zaměřit jsou spánek, vnímání těla a jeho potřeb. Jak je na tom Tvůj nervový systém? Jsi většinou v klidu nebo spíš ve stresu nebo naopak v úplném vypnutí? A jak v takových situacích reaguješ na potřeby těla, jak používáš jídlo? A co Tvůj cyklus, jak ho prožíváš? a jak během něj jíš a žiješ? 

Se ženami často pracujeme na úpravě nejenom jídelníčku, ale právě celkového kontextu jídla v jejich životě, na ukotvení změn a jejich celkové udržitelnosti. Protože můžeš mít perfektní jídelníček, ale pokud Ti Tvůj život a prožívání emocí a stresu nedovolí tento jídelníček praktikovat, je Ti celkem na houby. Pochopit sama sebe je řešení, které Ti přinese TRVALÉ VÝSLEDKY A RADOST.

Co tedy místo zákazů a počítání?

Když si tedy rozklíčuješ, co je Tvůj největší problém - z jakého důvodu jíš, když se nejedná o fyzický hlad a máš základní pochopení sama sebe, udělala jsi ten první a často nejdůležitější krok. Je fajn se v této fázi zaměřit právě na změnu podvědomých přesvědčení a programů, které o jídle, těle a sama sobě máš. Ta nejčastější, na kterých s klientkami pracujeme jsou:

• Jídlo je odměna/radost/láska.
• Musím dojídat, nesmím jídlem plýtvat.
• Některá jídla jsou špatná - hříšná.
• Hubnutí musí “bolet”.
• Moje tělo je problém.
• Máme tloušťku v rodině.
• Nezasloužím si odpočinek/sebepéči/lásku.
• Mám hodnotu jen když jsem hubená.
• Nejsem dost.

A mnohá další, vztah k jídlu a tělu je pro náš ženy bohužel často omotaný spoustou neprospěšného "balastu". Ale víš, co spojuje všechna tahle přesvědčení? „Když budu jiná (štíhlejší, lepší, hodnější), budu konečně v bezpečí a přijatá.“ Důležité je si uvědomit, že tato přesvědčení nevznikla jako produkt slabé vůle nebo “né dost dobráctví”, ale jako strategie přežití, která dřív pomáhala, teď už spíš škodí. A proto je skvělé si nejprve zvědomit, jaká jsou ta moje, začít je zpochybňovat a přepisovat. 

Pomoci Ti může právě Food and Mood Journaling, používání afirmací, EFT, práce s tělem, somatická cvičení a regulace nervového systému. Změna totiž probíhá na více úrovních: kognitivní (myšlenky a pochopení), tělesná (pocity a regulace), emoční (emoce a vztahy) a behaviorální (chování)  - pokud dojde ke změně na všech, máš vyhráno a Tvoje přesvědčení se mění na ta, která Ti prospívají. Důležité je si také uvědomit, že mozek se učí novým věcem: opakováním, bezpečím a laskavostí, ne tlakem.

Laskavá konzistence místo dokonalosti

Dlouhé roky jsem pracovala ve výživové poradně a víš, co odlišovalo ty úspěšně hubnoucí od ostatních? Nebáli se svých selhání, přešlapů a chyb, naopak se je naučily využít ve svůj prospěch a poučit se z nich. Protože stejně jako Tě nezachrání jeden den na salátech, ani jeden “prasicí” den (ani týden) Ti nepokazí dlouhodobou snahu a nemusí Tě vrátit na začátek cesty. Cesta je cíl a u hubnutí a změny vztahu k jídlu a tělu to platí dvojnásob.

Dlouhé roky nebo i desetiletí Ti možná jídlo pomáhalo zvládat náročné situace, ale Ty si víc a víc uvědomuješ, že už Ti Tvoje chování vůči jídlu škodí a chceš ho změnit. A je naprosto běžné, až bych řekla i žádoucí, že se na cestě ke změně občas vrátíš ke starým zvykům, které Ti v životě tolikrát pomohly. Ale když se na tyhle “relapsy” připravíš s otevřenou myslí a nesklouzneš do mentality “všechno nebo nic” a “teď už je to jedno, začnu po víkendu!”, můžou Tě v chápání sama sebe posunout o dost víc než perfektně lineární cesta. Právě základní pochopení neuroplasticity a schopnosti našeho mozku zvládat změnu Ti pomůžou udělat ze změny jídelníčku a vztahu k jídlu a k tělu sebeobjevnou a hlavně finální cestu ke spokojenosti a zdraví.

S laskavostí nejdál dojdeš a každou chybu je potřeba oslavit! 🙂

Možná to nebude rok, kdy zhubneš nejrychleji. Ale může to být rok, kdy se přestaneš trestat a zhubneš natrvalo.

Budu ráda, když mi napíšeš, co zkusíš v novém roce Ohnivého Koně jinak!

Zajímá Tě téma emočního hladu, regulace nervového systému a práce s tělem a nechceš aby Ti utekl žádný článek, webinář nebo minikurz zdarma? Zůstaň ve spojení TADY.

A pokud cítíš, že přišel Tvůj čas zhubnout už natrvalo a chtěla bys se mnou probrat svoji situaci a možnosti spolupráce, ráda se s Tebou potkám na 30minutovém seznamovacím setkání zdarma, rezervační systém najdeš TADY.

Měj krásný den!

Míša